Švihov

oficiální webová prezentace státního hradu

Dnešní návštěvní doba

Prohlídkový okruh PO VODĚ KOLEM HRADEB na lodičkách odstartujeme 1. 6. 2022

Zavřít

Dobrovický strop na Švihově

Pro rok 2022 jsme si pro vás připravili seriál o dobrovickém stropu. Ten byl na hrad převezen v 50. letech 20. století a dodnes je jedinečným prvkem tanečního sálu. V rámci završení restaurátorských prací jsme se rozhodli vám strop více přiblížit. Mnoho faktů nebo zajímavostí o stropu, které by se do běžné prohlídky hradu nevešly, nabízíme k objevení tímto online seriálem.

V našem novém online seriálu Dobrovický strop na Švihově budete v průběhu celého roku sledovat hned několik témat. Zjistíte, jaká je historie stropu. To znamená, jak vznikl, kdo ho nechal zhotovit, proč nezůstal na zámku v Dobrovici nebo proč byl převezen na Švihov. Další část bude věnována také restaurování stropu. A velkou kapitolou bude úsek zaměřený na antické příběhy, které jsou na stropě vyobrazeny.

Každý pátek představíme jednu část příběhu tohoto unikátního renesančního díla. Sledovat to vše můžete na našich webových stránkách, facebooku a instagramu.

www.Hrad-Svihov.cz/Dobrovice

17. Hannibal vyjednává mír se Scipionem

A je to tu! Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově je poslední díl, který přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Hannibal vyjednává mír se Scipionem. Je to příběh o střetu dvou světových velmocí.

Po dobytí Hispánie se ke konci druhé punské války Scipio, v té době už zvolený konzul, vydal bojovat do Afriky. Zde byl opět úspěšný a vyhrál mnoho bitev. Postavení Karthága se zhoršilo. Bylo smluveno mírové vyjednávání, kterého se zúčastnil Scipio a Hannibal, vojevůdce Karthága. Hannibal, u kterého nevíme, jestli se schůze zúčastnil dobrovolně nebo na příkaz senátu, byl stejně proslulý a úspěšný jako římský velitel. Když došlo k jejich shledání, oba na sebe ohromeně hleděli.

Po chvíli začal svou řeč Hannibal. Nabídl mír s tím, že Karthágo opustí všechna evropská území. Scipio odmítl jeho návrh. Připomněl mu, že to Karthágiňané byli těmi, kdo nedokázali zachovat mír. Nedohodli se na mírových podmínkách a oba se vrátili ke svým vojskům s myšlenkou, že se schyluje k poslední bitvě. K bitvě dvou světových velmocí. A jak to dopadlo? Scipio dovedl Řím k vítězství a Karthágo už pro něj nepředstavovalo žádnou hrozbu.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Dozvíte se více o restaurování stropu v 90. letech minulého století. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

16. Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou. Je to příběh o respektu a úctě vůči ostatním lidem.

Scipio byl významný římský politik a vojevůdce. Během druhé punské války obsadil jedno z hispánských měst. K zajatcům se choval tak vstřícně, že dokázal vytvořit pozitivní obrázek Římanů dobyvatelů. Lidé o něm následně hlásali, že dobývá města zbraněmi, ale také laskavostí a štědrostí.

Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou

To vše dokazuje jedna událost právě v Hispánii. Scipiovi muži mu přivedli nádhernou dívku jako válečnou kořist. Byla tak krásná, že kudy prošla, tam se za ní každý otáčel. Scipio jí byl okouzlen. Ovšem zjistil, že je již zasnoubená s jiným mužem, jménem Allucius. Nechal ho i její rodiče okamžitě povolat. Rodina přinesla zlato na vykoupení dívky. Scipio ale žádné zlato nechtěl. Vydal dívku Alluciovi a ubezpečil ho, že se dívce nic nestalo. Její rodina byla tak vděčná, že prosila Scipia, aby přijal zlato jako dar. Po chvíli souhlasil, nechal si dary složit k nohám. Pak zavolal Allucia a vše mu věnoval zpět jako svatební dar. Jediné, co žádal, bylo, aby Allucius odcházel jako přítel Říma. A díky svému činu proslul Scipius pro svou šlechetnost.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou, fotografie z roku 1953

15. Marcius obléhá Řím

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Marcius obléhá Řím. Je to příběh o vztahu ke státu a naproti tomu k rodině.

Národ Volsků cítil nenávist vůči Římu a toho využil Attius Tullius. Na jeho popud se Volskové rozhodli na Řím zaútočit. Za své vůdce si do války zvolili právě Attia Tullia a římského vyhnance Gnaea Marcia, do kterého Volskové vkládali velké naděje. A věděli proč. Byl to totiž velice schopný vojenský vůdce.

Marcius obléhá Řím

Nejdříve dobyl území, která ležela mimo Řím, a navrátil je Volskům. A následně se vydal k městu, které začal obléhat. Římskému lidu začala docházet odvaha a odhodlání. Senát se proto rozhodl vyslat posly a vyjednávat s Marciusem o míru. Ten ale chtěl Římanům ukázat, že přes jeho vyhnání z města neztratil svou hrdost. Vzkázal senátu, že mír nastane až tehdy, když se Řím vzdá zabraných území a navrátí je Volskům. Další posly už nepřijal, ani když se za ním vydali kněží.

Marcius obléhá Řím, fotografie 1953

Když bylo nejhůře, shromáždily se římské ženy, mezi nimi byla i Marciova matka a žena spolu s jeho syny. Když došly až do tábora Volsků, ani je nechtěl přijmout. Někdo však zvolal, že se mezi ženami nachází i jeho matka s manželkou a syny. Marcius vyskočil a běžel obejmout svou matku. Ta ho zastavila. Rozzlobeně se na něj rozkřikla. Sdělila mu, ať si rozmyslí, jestli je nepřítelem nebo synem a ona zajatkyní či milující matkou. Hájila Řím a až v té chvíli se nechal vojevůdce obměkčit. Rozloučil se s matkou, ženou i syny. Poslal je domů, vyslyšel nářek žen a odtáhl se svým vojskem pryč.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

14. Mucius Scaevola klade ruku do ohně

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Mucius Scaevola klade ruku do ohně. Je to příběh o vraždě a zároveň neobyčejné osobní síle.

Na popud pokořených Tarquiniovců začal etruský král Porsena obléhat město Řím. Obyvatelé města se nechtěli vzdát. Jeden z římských občanů, Gaius Mucius, vnikl do nepřátelského tábora s plánem zavraždit krále. Když do nepřátelského tábora dorazil, držel se v zástupu lidí poblíž králova stanoviště. Na tomto místě a v daný čas byl vojákům vydáván žold. Vedle panovníka seděl písař, který měl skoro stejný šat jako jeho vládce. Mucius si proto nebyl jistý, který z těch dvou mužů je král. Nechtěl se ptát ostatních vojáků, aby se neprozradil. A proto to pouze odhadl.

Rozhodl však špatně a zabil králova písaře. Dal se na útěk, ale vojáci ho dostihli a přivlekli zpět před krále. Hrozil mu děsivý osud, přesto ve svém okolí vzbuzoval víc strachu, než ho sám pociťoval. Mucius promluvil ke králi: „Jsem občan římský, mé jméno je Gaius Mucius. Přál jsem si jako nepřítel zabít nepřítele a nemám méně odvahy k smrti, než jsem měl k vraždě. Je chloubou Římanů hrdinsky jednat i hrdinsky trpět. A nejsem sám, kdo chová proti tobě tento záměr. Za mnou je jich celá řada, kteří touží po téže slávě. Připrav se, chce-li se ti, na toto nebezpečí, aby ses hodinu co hodinu potýkal o svou hlavu a měl v předsíni královského stanu pořád nepřítele s mečem v ruce. Takovou ti my, mládež římská, vyhlašujeme válku! Nemusíš se obávat ani vojska, ani boje. Rozhodovat se bude pouze mezi tebou samým a jedním z nás!“

Král byl rozlícený hněvem, ale také strachem. Nechal kolem Mucia rozdělat oheň. Chtěl ho mučit, dokud mu neprozradí, co myslí svými výhružkami. Mucius reagoval naprosto klidně: „Nuže, přesvědč se sám, jak nepatrnou cenu má tělo pro ty, kteří upírají zrak na velikou slávu!“ A s těmito slovy vložil svou pravici do ohniště. Držel svou ruku v ohni a zároveň vypadal, jako by v dané chvíli nepociťoval žádnou bolest.

Mucius Scaevola klade ruku do ohně

Král byl naprosto ohromený a dal příkaz, aby Mucia odvedli od ohně. Tentokrát promluvil on k Muciovi: „Odejdi, ano, odejdi, neboť ses dopustil většího nepřátelského činu proti sobě samému než proti mně. Provolal bych zdar tvé statečnosti, kdyby tato statečnost sloužila k ochraně mé vlasti. Nepoužiji proti tobě práva válečného a propouštím tě bez úhony, bez ublížení.“ Mucia toto královské rozhodnutí natolik překvapilo, že králi přiznal, že skupinu římské mládeže tvoří tři sta mužů. A ti budou postupně přicházet, aby se krále pokusili zabít. Tato zjištění spolu s předchozími událostmi etruským králem natolik otřásly, že byl sjednán mír a on odtáhl pryč. Za hrdinské činy se Muciovi začalo říkat Scaevola neboli Levička či Levák.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Mucius Scaevola klade ruku do ohně, fotografie 1953

13. Poprava zrádců Tarquiniových

Na Velký pátek vychází další díl našeho online seriálu. Dnes se dočtete o tom, jak se rod Tarquiniů pokusil o znovupřevzetí moci. A jak byli všichni ti, kteří jim pomáhali potrestáni.

Tento příběh přímo navazuje na ten předchozí. Řím měl tedy dva konzuly, Lucia Tarquinia Collatina a jeho přítele Lucia Junia Bruta. Ovšem Lucius Tarquinius byl spojen s královským rodem. Jeho jméno nevzbuzovalo mezi lidmi důvěru. Naopak podporovalo strach ze znovu nastolení nesvobody. Proto ho Brutus vyzval, aby v přátelství opustil svou pozici a odešel z Říma. Zaručil mu, že si může veškerý svůj majetek odnést s sebou. Lucius souhlasil, odstoupil a v míru opustil město. Senát se dále usnesl na tom, že by Řím měli opustit všichni Tarquiniové. Brutus očekával, že to u královského rodu vzbudí nevoli a že by mohla vypuknout válka.

Jednoho dne dorazili do Říma poslové Tarquiniů, kteří žádali o vydání královského majetku. Senát zasedl k projednání. Vydat či nevydat? Když majetek nevydají, budou mít Tarquiniové důvod k napadení města. Když ho vydají, budou mít k útoku prostředky. Mezitím, co senát rokoval, poslové obcházeli mladé muže. Ti, kteří prokázali, že si přejí návrat králů, byli zasvěceni do tajných plánů, jak v noci vpustit členy královské rodiny do města. Jedni z prvních, kdo se přidali, byli Vitelliové. Ti k sobě přibrali i Tiberia a Tita, syny konzula Bruta.

V předvečer návratů poslů ke svým pánům všichni večeřeli v domě Vitelliů. Stoupenci Tarquiniů zde horlivě domlouvali podrobnosti plánu. Vše vyslechl jeden z otroků. Čekal, až budou poslům vydány spisy, které dokážou zradu všech zúčastněných. Potom běžel se zprávou o zradě ke konzulům. Ti, aniž by vyvolali pozdvižení, zadrželi povstalce a zajistili usvědčující důkazy.

Poprava zrádců Tarquiniových

Po těchto událostech senát znovu projednával vydání majetku Tarquiniům. Plni rozhořčení rozhodli majetek nevydat a zakázali ho zkonfiskovat pro státní kasu. Bylo rozhodnuto, že to lid vyplení majetek králů. Území patřící Tarquiniům, ležící vedle Říma, bylo zasvěceno bohu Martovi a stalo se známým Martovým polem.  Poté následoval soud se zrádci. Ten musel vést konzul Brutus, který nerozhodoval pouze o popravě zrádců, ale také o popravě vlastních synů. Viníci byli zmrskáni a nakonec sťati sekerou.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

12. Smrt Lukrecie

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Smrt Lukrecie. Poznáte historii jedné ctnostné ženy a jejího smutného konce.

Během vojenského tažení v Ardei si mladíci v táboře krátili čas pitím. Když byli značně posilněni alkoholem, začali diskutovat o svých ženách. Jeden se vytahoval před druhým o ctnostech své ženy. Nakonec se rozhodli odjet společně do svých domovů zjistit, která z žen je tou nejctnostnější. Všechny ženy trávily čas na banketu se svými přítelkyněmi až na jedinou. Lukrecie, žena Collantia Tarquinia, seděla v komnatách mezi služebnými a předla vlnu. Přivítala svého muže i neočekávané hosty. Bezesporu se stala tou nejctnostnější z žen. Té noci šli všichni poklidně spát a ráno opět odjeli.

Smrt Lukrecie, stav desky v roce 1953

Sextus Tarquinius, královský syn, se rozhodl Lukrecii zneužít. Proto se vrátil do Collantiova domu, bez jeho vědomí a pouze s jedním průvodcem. Lukrecia hosty přivítala, pohostila a ubytovala. V noci se Sextus vydal k ní do ložnice i s mečem. Vyhrožoval Lukrecii smrtí, pokud nebude potichu. Pak ji prosil a sliboval vše možné, ale ona se k nevěře nenechala přesvědčit. Nakonec jí Sextus vyhrožoval, že ji probodne, vedle ní položí mrtvého otroka a ona bude nalezena jako ta, která byla zabita při smilnění. Lukrecie se mu pod touto pohrůžkou vydala a Sextus vítězně odešel.

Lukrecii celá situace tížila. Svolala svého muže, otce a jejich nejbližší přítele, aby se za ní neodkladně dostavili. Když se u ní všichni čtyři sešli, zpravila je o událostech, které se odehrály. Nechala je přísahat, že se pomstí cizoložníkovi, tedy Sextovi Tarquiniovi, za takové příkoří. Přísahali. Ona pak vzala nůž a vrazila si ho do srdce. Její muž i otec s nářkem naposled volali její jméno.

Smrt Lukrecie

Muži cítili žal nad ztrátou Lukrecie. Rozzlobili se, vynesli její bezvládné tělo na tržiště a sdělili lidem, co se stalo. Začal převrat. Lidé chtěli svrhnout královský trůn. Král chtěl uklidnit rozvášněný dav, ale když přijel z tábora, brány Říma mu zůstaly zavřené. Byl i se svou rodinou vyhoštěn. Sextus Tarquinius byl v exilu zavražděn. Traduje se, že tyto události vedly ke vzniku republiky, do jejíhož čela byli zvoleni dva konzulové, Tarquinius Conllatinus, Lukréciin manžel a jeho přítel Lucius Junius Brutus, jehož odvaha vedla k pomstění její smrti.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

11. Mettius za zradu roztrhán koňmi

Další díl našeho online seriálu je zde a přináší již pátý příběh z kazet. Dnes se dozvíte, čím se provinil Mettius Fufetius, že si vysloužil trest v podobě roztrhání koňmi. Tento příběh si už teď můžete přečíst níže v seriálu Dobrovický strop na Švihově.

Mettius za zradu roztrhán koňmi

Po boji Horatiů a Curiatiů netrval mír mezi Římany a Albany moc dlouho. Diktátor vládnoucí Albanům, Mettius, začal podněcovat v lidech touhu po válce, protože již tak byli nespokojeni, že osud celého národa byl vložen do rukou tří bratrů Curiatiů. Oficiálně byl Mettius spojencem Říma, ale navedl občany města Fideny ke spojení s městem Veje. Obě tato města byla konkurenty Římu a společně na město mohla zaútočit.

Válka opravdu vypukla, ale Mettius se záměrně postavil na blízký pahorek mezi vojska Fideňanů a Římanů. Vše tak mohl sledovat a během bojů se přidat k těm, kteří budou vítězit. První si podivného chování Mettia povšimli Římané. Římský král Tullus v tu chvíli zachoval klid. Svým vojákům sdělil, že Albanům nařídil Fideňany napadnout z týlu. Vojska svému králi věřila, zuřivě se bila a vyhrála.

Druhý den Tullus Mettia před všemi odhalil a označil ho za zrádce. Stejně tak jako byla jeho věrnost rozpolcena na několik částí, mělo i jeho tělo být roztrháno koňmi na několik kusů. A tak se i stalo. Mettius byl uvázán za končetiny mezi koňská spřežení a roztrhán na kusy. Na to pak římský král Tullus nechal zbourat město Alba Longa.

Další díl se vrátí k historii stropu, ale už ne tak vzdálené. Spolu s námi jste se již dozvěděli víc o záchraně a opravách stropu v 50. letech 20 století. Příště zjistíte, že to nebylo jediné restaurování. Další totiž započalo v 90. letech minulého století. A už příští pátek se dozvíte víc!

Mettius za zradu roztrhán koňmi, fotografie z roku 1953

10. Horatius souzen za vraždu své sestry

Už je tu desátý díl našeho online seriálu Dobrovický strop na Švihově! Dnes se opět ponoříme do příběhů, které vypráví sám strop. Téma je zaměřeno na boj dvou rodů, Horatiů a Curiatiů. A také na události následující po jejich souboji.

V dobách při probíhajících bojích mezi Římany a Albany žili na obou stranách vojsk bratři, trojčata. Když boje neustávaly, shodly se obě strany, že se rozhodne soubojem mezi těmi bratry. Strana, která vyhraje, bude vládnout druhému národu v dobrotě a míru. Za Řím bojovali bratři z rodu Horatiů a za Albany nastoupili bratři rodu Curiatiů. Když souboj započal, dlouhou dobu měli navrch Curiatiové, kteří dva z bratrů Horatiů zabili. Poslední přeživší Horatius byl obklopen třemi protivníky. Kdyby se jim postavil rovnou, byl by poražen. Proto začal utíkat. Byl to taktický manévr. Curiatiové ho totiž nedostihli najednou, ale postupně, a s tím on počítal. Zabil jednoho po druhém. Řím slavil vítězství.

Při návratu domů si s sebou poslední z bratrů Horatiů nesl zbroj mrtvých protivníků. Když mu vyšla naproti jeho sestra a uviděla jednu ze zbrojí s pláštěm, který sama zhotovila, začala naříkat. Jedním ze zabitých Curiatiů byl její snoubenec. Horatius se rozlítil, vytáhl meč a probodl svou sestru. Při tom nad umírající pronesl: „Jdi pryč odtud se svou nevčasnou láskou ke snoubenci, ty, která jsi zapomněla na své mrtvé bratry i na toho živého, ty, která jsi zapomněla na vlast. Tak nechť zajde každá Římanka, která bude truchlit nad nepřítelem.“

Horatius souzen za vraždu své sestry

Vina Publia Horatia byla zmírněna jeho výhrou nad Albany, přesto byl přiveden před soud. Král nechtěl sám rozhodovat o tak choulostivém případu, který u lidu vzbuzoval tolik nevole. Proto ustanovil dvojici soudců, kteří měli v případu rozhodnout. Rozsudek zněl – vinen. Horatius se odvolal, a tak byl svolán sněm lidu. Horatiův otec přesvědčoval lid o tom, že jeho syn jednal správně. Kdyby tomu tak nebylo, tak on sám by proti němu zakročil podle práva otce vůči synovi. Připomínal, že jeho syn je dovedl k vítězství a jeho čin by měl být oslavován. Sněm lidu Publia Horatia osvobodil, ale spíše z dojetí, než podle práva. Přesto byl potrestán alespoň symbolicky. Se zakrytou hlavou se musel postavit pod dřevěný trám na místě, kde jeho sestra padla mrtvá.

Dnešní část online seriálu Dobrovický strop na Švihově je u konce. Ale těšit se můžete už teď na příští pátek, kdy vyjde další díl. A o čem bude? Navážeme druhým slibovaným příběhem z kazet. Tentokrát se dozvíte, za co byl Mettius roztrhán koňmi. Sledujte nás a už za týden se dozvíte víc!

Horatius souzen za vraždu své sestry, fotografie z roku 1953

9. Restaurování stropu v 50. letech

Jak jste se dozvěděli v předchozích dílech, v 50. letech 20. století byl na hrad Švihov převezen a instalován strop ze zámku Dobrovice u Mladé Boleslavi. A v dnešním díle online seriálu Dobrovický strop na Švihově se zaměříme na jeho restaurování, které bylo doprovázeno mnoha nesnázemi.

Již mnohokrát bylo řečeno, že byl dobrovický strop nějakou dobu uložen v sýpce v Bělé pod Bezdězem. Bohužel tam nepanovaly vhodné podmínky k uchovávání uměleckého díla. Do prostoru sýpky zatékalo, tudíž se tam držela vlhkost. Na rozložené stropy se usazoval prach a i ptačí trus. Stalo se, že byly ohroženy i ohněm. Do dřeva se pustil červotoč. Některé trámy byly rozlámány a také se na nich nacházely vyřezané otvory z dob dobrovického cukrovaru. Když byl potom strop převezen na Švihov, jeho stav vypadal naprosto beznadějně.

Oprava byla složitá. Řezbářských prací se ujal Gabriel Bejvl z Klatov, sesazení konstrukce měli na starost truhláři z Klatov a restaurování jednotlivých kazet bylo zadáno akademické malířce Miladě Zbíralové.

Plán stropu s poznámkami k výrobě konstrukce pro jeho zavěšení

Prvně proběhla truhlářská úprava, vyspravení trámů, zarámování kazet a vyspravení vyříznutých čtverců starým dřevem. Následovalo očištění polychromie (barevné zdobení stropu). Jednotlivé kazety byly nejdříve stírány čistící hmotou ze žitné mouky. Zbývající vrstva špíny se odstranila nátěrem terpentinu, čistící emulzí a znovu pomocí setření terpentinem. Díry po hřebech a jiná mechanická poškození se vyplnily tmelem z pilin a klihu, máčeným novinovým papírem a na povrchu se vše vyhladilo křídovým tmelem. Retuš byla prováděná pomocí práškových barev utřených s vodou a emulzí. Místa s odpadlou polychromií nebyla domalována. Pouze ornamentika na kostře a rámech se doplnila. Vše bylo na závěr natřeno zředěným jantarovým lakem, potom ještě roztokem z vosku a terpentinu. Ve finále se vše přeleštilo kartáčem.

Oprava stropu začala 27. 1. 1953 a trvala celkem 230 pracovních dní. Podmínky, za kterých byl strop opravován, nebyly vždy příznivé. Například malířka Milada Zbíralová musela kazety restaurovat přímo v prostorách hradu, kde převládala zima. Za spolupráce architektů, uměleckých historiků, malířky, řezbáře a tesařů se podařilo strop zachránit.

V následujících dvou dílech online seriálu se ponoříme opět do příběhů antického Říma. Dozvíte se o bojích mezi rodem Horatiů a Curiatiů nebo o činech, ze které byl Mettius roztrhán koňmi. Sledujte nás a každý pátek spolu s námi odkryjte další kapitolu o dobrovickém stropu.

Akademická malířka Milada Zbíralová při restaurování stropu, 1953

8. Korunovace Numy Pompilia

Poslední příběh z kazet vyprávěl známou legendu o bratrech Romulovi a Removi. Ti se podle pověstí stali zakladateli Říma. Dnešní příběh nám přináší události po Romulově smrti, kdy byl korunován nový král Numa Pompilius. Dozvíte se, jak moc se tento panovník lišil od svého slavného předchůdce.

Po Romulově smrti si lid volil nového římského krále. Romulovým nástupcem se stal vzdělaný a vážený muž Numa Pompilius. Byl jednohlasně zvolen lidem za římského krále. Také ale chtěl, aby mu i bohové seslali znamení, které by stvrdilo jeho postavení krále, stejně jako tomu bylo u Romula.

Korunovace Numy Pompilia

Numa tedy vyšel i s kněžím na posvátné místo. Zde se duchovní modlil k bohům a žádal o určitá znamení, která by potvrdila postavení nového krále. Bohové vyslyšeli prosby a rozhodli se dát najevo svou vůli. Seslali znamení a Numa Pompilius získal svou moc. Byl znalý lidských a božských práv, k vládě ve své zemi přistupoval oproti Romulovi rozdílně. Rozhodl se Řím, město založené mocí a zbraněmi, znovu založit ještě právem, mravy a zákony. Posílil náboženský kult ve své zemi. Římané mu přičetli vybudování veškerého sakrálního zázemí, kulty bohů, založení kněžských i řemeslnických sborů a také tvorbu zákonů, jež jsou rovněž božského původu.

A tak se ukázalo, že dva králové po sobě povznesli obec, každý jinými prostředky. Řím vzkvétal pod vládou Romulovou, který Řím budoval pomocí válečných prostředků. Ale stejně tak město dosáhlo věhlasu i za vlády Numa Pompilia, který se rozhodl lidem ukázat život v míru.

Korunovace Numy Pompilia, fotografie z roku 1953

V dalším díle se vrátíme ke stropu jako k celku. Dozvíte se, jak probíhalo restaurování stropu v 50. letech 20. století po převozu na hrad ze sýpky v Bělé pod Bezdězem. A jaká úskalí čekala na akademickou malířku Miladu Zbíralovou, která se restaurování ujala. To vše už za týden v našem online seriálu Dobrovický strop na Švihově!

Archivní záznam ke kazetě "Korunovace Numy Pompilia"

7. A proč právě dobrovický strop?

Je zde další páteční díl hradního online seriálu. Minulá část byla věnována historii hradu Švihov za dob Černínů. Spolu s námi jste se dozvěděli, proč hrad potřeboval nový strop do tanečního sálu. Dnes se podíváme, jaké důvody vedly architekta Břetislava Štorma k výběru dobrovického stropu.

Obnova tanečního sálu na hradě Švihov v polovině 20. století

Na začátku si zrekapitulujeme pár informací z předchozího dílu. V polovině 20. století se rozhodlo zpřístupnit prostory hradu veřejnosti. Proběhla architektonická analýza, při které se zjistilo, že v tanečním sále chybí původní renesanční strop. Ing. arch. Břetislav Štorm doporučil k zakrytí strop ze zámku z Dobrovice, který se v té době nacházel v sýpce v Bělé pod Bezdězem. A jaké k tomu měl důvody?

  • Jižní palác švihovského hradu, kde se nachází taneční sál, byl tehdy datován k roku 1520. To znamená, že i jeho výzdoba vznikla v tomto časovém období. Dobrovický strop, jak už víme, vznikl v roce 1581. Je zde tedy časová kontinuita, která dovolovala strop použít.
  • Švihovský hrad má dva velké sály, severní a jižní. Severní sál, který není veřejnosti přístupný, má poměrně dobře zachovalou renesanční výzdobu. Taneční sál v jižním paláci nemá svou původní výmalbu tak dobře zachovanou. A to je další důvod, proč se do této místnosti strop hodil. Nemohlo dojít ke kolizi mezi výtvarným vyzněním prostoru a zdobením stropu.
  • Oba stropy měly podobné rozměry, a to umožnilo šetrnou montáž. Plafond z Dobrovice měl tvar nepravidelného obdélníku, ale původně byl umístěn v sálu s arkýřem, proto musely být při instalaci na Švihově odebrány čtyři kosočtverečné desky. Ty jsou dnes vystaveny v pokladně. Celý tento proces přenesení stropu vyšel ekonomicky výhodněji než výroba zcela nového plafondu. Finanční stránka věci byla třetím argumentem k instalaci dobrovického stropu na Švihově.

Vše poukazovalo na to, že návrh Ing. arch. Štorma bude ideálním řešením. A tak se stalo, že byl strop v 50. letech minulého století na švihovský hrad převezen. Časem se podíváme, jak probíhalo restaurování stropu po přesunu ze sýpky. Ovšem v následujícím díle znovu zavítáme do starověkého Říma. Již příští pátek další příběh z kazet!

Taneční sál po instalaci dobrovického stropu v polovině 20. století

6. Hrad Švihov potřebuje nový strop!

V šestém díle našeho online seriálu se spolu s námi podíváte do historie hradu Švihov. Vydáme se do jedné konkrétní éry, a to do časů, kdy vlastníkem hradu byl rod Černínů.  Dozvíte se, co se s ním v těchto časech dělo a proč potřeboval nový strop.

V roce 1598 Humprecht Černín z Chudenic koupil švihovský hrad. Ze všech majitelů vlastnili Černínové objekt nejdéle, přibližně 350 let. Tento rod hrad nevyužíval k reprezentativním ani obytným účelům, protože své hlavní sídlo měli v nedalekých Chudenicích. Proto se ze Švihova stal hospodářský statek. Pro stavbu to nebyla ideální situace, ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Aby se zde mohlo skladovat obilí, musely být prováděny alespoň nejnutnější opravy. Díky tomu se z budovy nestala zřícenina.

Sýpka se stala i z tanečního sálu, který byl ke svému novému účelu přizpůsoben. V této místnosti byl uměle vytvořen další prostor tak, že byl přidán druhý strop. Na zdech je přibližně v polovině dodnes vidět linie, kde byl strop vložen. Okna byla zmenšena a byla sem zasazena menší špýcharová okénka.

Taneční sál před vybouráním špýcharových okének

Když hrad po druhé světové válce přešel do rukou státu, bylo rozhodnuto o zpřístupnění prostor veřejnosti. Vyvstala potřeba hrad opravit a alespoň zčásti regotizovat. V tanečním sále byl odstraněn vestavěný strop a okna byla znovu vybourána do původní velikost. Pouze čtyři špýcharová okénka byla ponechána jako upomínka části historie hradu.

Taneční sál v polovině 20. století při obnově hradu

Zároveň se při architektonickém průzkumu zjistilo, že v této síni chybí původní strop. Architekt Břetislav Štorm se rozhodl, že by bylo vhodné sem instalovat jiný. Věděl, že v sýpce v Bělé pod Bezdězem jsou uložené renesanční stropy ze zámku Dobrovice u Mladé Boleslavi. A tak se na začátku 50. let oba stropy přesunuly na hrad Švihov. Jeden z nich byl uložen do severního velkého sálu, kde stále čeká na zrestaurování. Druhý byl nainstalován do tanečního sálu, aby nahradil chybějící původní plafond. A tak hrad získal staronový kazetový strop.

V tuto chvíli už víte, proč vznikla potřeba získat pro hrad nový strop. Ale jaké konkrétní důvody vedly Břetislava Štorma k instalaci stropu ze zámku v Dobrovici? O tom si povíme v dalším díle našeho online seriálu Dobrovický strop na Švihově už příští pátek.

Obnova tanečního sálu v polovině 20. století

5. Narození Romula a Rema

Je zde další páteční díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově. Dnes si spolu s námi připomenete jednu z nejznámějších legend starého Říma. Je to příběh o dvou bratrů, Romula a Rema, kteří jsou tradičně považováni za zakladatele tohoto starověkého města.

Příběh o Romulovi a Removi začal dávno před jejich narozením u jejich předků Numitora a Amulia. Ti byli královskými bratry, jejich předkem měl být údajně Aeneas (s ním jste se setkali v příběhu o královně Dido). Podle otcovy vůle a práva staršího měla královská moc připadnout Numitorovi. Amulius se ovšem vlády ujal násilím a své zločiny završil vyvražděním mužského potomstva svého bratra. Numitorově dceři Ree Silvii určil osud vestálky, aby složila slib čistoty a neporodila žádné potomky.

Narození Romula a Rema, současný vzhled desky

Přes to všechno se narodili dva chlapečci. Rea Silvia byla totiž znásilněna a porodila dvojčata. Za otce svých dětí prohlásila boha Marta. Lidé a ani bohové nedokázali kněžku uchránit před Amuliovým hněvem. Král jí uvěznil a její syny poručil vhodit do řeky. Chlapci byli položeni v košíku do Tibery. Řeka se rozvodnila a vylila na břehy, kam zanesla i koš. Do stejných míst se přišla napít vlčice, která zaslechla dětský pláč. Našla děti a také je nakrmila. Nakonec chlapce nalezl pastýř Faustulus. Odnesl je a svěřil do péče své manželce Larentii. Spolu je pojmenovali Romulus a Remus.

Když bratři vyrostli a zesílili, naučili se lovit zvěř. Časem ale začali napadat loupeživé lapky a jejich kořist rozdělovali zpět mezi pastýře. Loupežníci na ně zanevřeli a chtěli se jim pomstít. Připravili lest, při které zajali Rema. Dovedli ho k Numitorovi, který ho měl soudit. Numitorus zjistil, že Remus má bratra, dvojče. Netrvalo dlouho a zjistil pravdu, že se jedná o jeho dva ztracené vnuky. Společně pak zabili samozvaného tyrana Amulia.

Narození Romula a Rema, fotografie z roku 1953

Romulus a Remus uznali Numitoria jako právoplatného krále ve městě Albě. Ovšem i oni chtěli vládnout, a proto odešli založit vlastní město. Ale kdo město pojmenuje? A kdo mu bude vládnout? Vznikl spor, který nebylo možné rozhodnout právem staršího, a tak se bratři rozhodli, že se podvolí vůli bohů. Znamení, která zpozorovali, nebyla jednoznačná a oba bratři byli tak rozhněvaní, až jejich spor vyvrcholil zabitím Rema.

Je známá ale i jiná verze příběhu, kdy Romulus vybudoval opevnění, které jeho bratr výsměšně přeskočil. Rozhněvaný Romulus ho za to zabil se slovy: „Takto ať v budoucnu zahyne každý, kdokoli přeskočí moje hradby!“ Romulus se tak zmocnil vlády nad městem a podle něj bylo město nazváno Roma, tedy Řím.

Dnes jste si oprášili znalosti ze školních hodin dějepisu, ale už v příštím díle se opět vrátíme zpět do historie stropů. Tentokrát zavítáme na Švihov, abychom se konečně dozvěděli, proč hrad potřeboval nový strop. A jak se to událo, zjistíte už příští pátek!

Předloha motivu Narození Romula a Rema

Zajímavosti

Kdo byla vestálka?

Význam jména Larentia

Pojmenování Romula a Rema

  • Vestálky byly kněžky. Jejich úkolem bylo udržovat kult bohyně Vesty. Nesměly se provdat. Ta vestálka, která se provinila proti slibu čistoty, byla potrestána pohřbením zaživa.

  • Jméno Larentia má dvojí význam. Toto jméno je odvozeno od slova lupa, což může znamenat buď vlčici nebo nevěstku. Acca Larentia, Faustulova manželka, údajně měla pověst ženy lehkých mravů. Zde možná leží základy vzniku této pověsti, kdy chlapce kojila „vlčice“.

  • Svá jména mohli chlapci patrně získat podle slova ruma (prs), protože byli spatřeni, jak je kojí vlčice, nebo podle bohyně Ruminy, která se měla starat o kojení dětí. Třetí možností je, že jejich jména byla odvozená od planého fíku, který Římané nazývali Ruminalis a pod kterým měli být Romulus a Remus nalezeni.

Kapitolská vlčice

4. Zpět do historie zámku Dobrovice

V dnešním díle se vrátíme zpět do historie zámku Dobrovice. Z prvního dílu víme, že toto sídlo bylo postaveno Jindřichem z Valdštejna. Ten nechal zhotovit také zámeckou výzdobu, ke které se řadí i malované kazetové stropy. Pouze Jindřich nebo jeho syn Henyk by byli dnes jediní schopni nám vysvětlit pravý důvod vyobrazení motivů ze starověkého Říma. Antické náměty jsou vymalovány na dobrovickém stropu nacházejícím se dnes na Švihově. V druhé části o historii zámku Dobrovice spolu s námi zjistíte, jak to se zámkem bylo po Henykově smrti. A také jak historický vývoj událostí ovlivnil osud renesančních stropů.

V závěru 18. století byl zámek poněkud zanedbáván. Valdštejnové k němu neupírali svou pozornost a budova sloužila především k hospodářským účelům nebo zčásti jako příležitostné vdovské sídlo. S Marií Annou z Valdštejna přešel zámek skrze dědictví do rukou Fürstenberků a v roce 1809 ho získala knížata z Thurn-Taxisu.

Historický obrázek města Dobrovice

Karel Anselm Thurn-Taxis nechává v roce 1831 přestavět západní část zámku na cukrovar, jehož provoz časem pohlcuje i další zámecké budovy, naposledy pak severní křídlo v 60. letech 19. století. Při úpravách jednotlivých budov zanikla reprezentativní výzdoba interiérů. K té patřily i už tolikrát zmiňované kazetové stropy. Tak co se s nimi stalo?

Nástěnná malba ze zámku Dobrovice

Když nastala doba přestavby, začal se o zařízení interiéru zajímat valdštejnský stavitel Anton Wender. Jeho pozornost přitáhly ohrožené stropy. Upozornil hraběte Františka z Valdštejna, že je potřeba co nejrychleji v jejich záchraně jednat. Hrabě vysmlouval s knížetem Hugem z Thurn-Taxisu výměnu. Za stropy si kníže Hugo přál vjezdní bránu. František z Valdštejna zachránil rodový unikát. Ale v této chvíli se osudy jednotlivých stropů rozdělily. Jeden z nich byl věnován do síně radnice městu Dobrovice. Druhý byl nainstalován na zámku Mnichovo Hradiště. Poslední dva byly uskladněny v sýpce Bělá pod Bezdězem.

A co se dělo nebo nedělo s dvěma stropy, které skončily uskladněny v sýpce, se dozvíme až jindy. Už příští pátek nás čeká díl o dalším příběhu z kazet. Tentokrát bude o příběhu Romula a Rema. Objevujte s námi dál taje dobrovického stropu!

cukrovar

Cukrovar Dobrovice - pohled z věže kostela

3. Dido zakládá Karthágo

Jaké příběhy dobrovický strop vypráví? Je jich mnoho a v průběhu tohoto roku se postupně všechny dozvíte. A už v dnešním díle našeho online seriálu se dočtete o tom, jak bylo založeno starověké město Karthágo.

Pověst o založení Karthága vypráví o královně Dido. Byla to sestra foinického krále Pygmalióna, který chtěl veškeré bohatství pro sebe, a proto zavraždil jejího manžela Sychaea, jež byl velice zámožný. Dido se stihla zachránit a uprchla i s poklady svého muže z města Tyru do Afriky. Za poklady, které s sebou vzala, se rozhodla koupit od libyjského krále Jarba půdu, na které by mohla založit své vlastní království. Libyjský král se ovšem rozhodl jí prodat takový kus půdy, kterou by ohraničila jedna volská kůže. Dido souhlasila a chytře nechala volskou kůži rozřezat na velice tenký řemínek, jímž ohraničila dostatečně velký prostor pro založení nového města. A tak vzniklo punské Karthágo.

Dido zakládá Karthágo, současný vzhled desky

Tento příběh není jediný, který se o Dido vypráví. Podle jiné pověsti u břehů její země přistál Aeneas, hrdina z Trójské války, který bojoval na straně Trójanů. Hledal útočiště po tom, co ho a jeho muže na moři zastihla velká bouře. Královna Dido ho přivítala ve svém domě a brzy se do sebe zamilovali. Bohové ovšem Aeneovi určili jiný osud – měl odplout do Itálie, kde měl založit město, které čekala velká sláva. Aeneas se rozhodl poslechnout vůli nejvyššího boha a odplul z Karthága. Zhrzená královna Dido nechala postavit hranici a po jejím vzplanutí na ni vstoupila, vrazila si Aeneův meč do hrudi a zemřela.

Aeneas naplnil svůj osud, odplul do Itálie, kde založil město, ze kterého později vzešel Řím. Ovšem antičtí spisovatelé se neshodnou na tom, kdo město Řím založil či jak získalo své věhlasné jméno. Někteří tvrdí, že Trójané, kteří přežili válku, už se po všech válečných útrapách chtěli někde usadit a na místo u řeky Tibery je navedla moudrá žena jménem Róma. Další verze vypráví, že město založil Romanus, syn Odysseův a Kirčin. Jiní jsou přesvědčeni, že jméno městu dal Rómis, vládce Latinů, který vyhnal Etrusky, kteří přišli z Thésálie do Lýdie a z Lýdie do Itálie. Existuje mnoho dalších verzí příběhů o vzniku Říma, ovšem nejznámější a nejproslulejší je pověst o založení Říma Romulem a Remem.

A právě o Romulovi a Removi bude jeden z dalších příběhů. Ale v příštím díle našeho online seriálu odbočíme a znovu se podíváme zpět do minulosti dobrovického stropu. A také zjistíme, jak to dopadlo se zámkem Dobrovice.

Dido zakládá Karthágo, fotografie z 50. let 20. století

2. Kousek po kousku, deska za deskou

Druhý díl našeho online seriálu je zaměřený na to, jak vypadá renesanční kazetový strop a z jakých částí se skládá. To vše se dnes dozvíte v další části série o dobrovickém stropu.

Dobrovický strop nacházející se v tanečním sále hradu Švihov je polychromovaný plochý truhlářský kasetový plafond (strop zdobený malbou), který je zavěšený na nosnou tesařskou konstrukci. Jde o největší ze všech čtyř stropů pocházejících ze zámku Dobrovice. Jeho původní rozměry činily přibližně 25,6 x 10,5 m. V současné době je strop kratší. Jeho krajní desky musely být vyřazeny, protože sál švihovského hradu byl kratší, než ten na zámku Dobrovice.

Konstrukce pro zavěšení kazetového stropu

Při instalaci v tanečním sále bylo zachováno 21 kruhových polí. Schéma stropu tvoří systém rovnoramenných řeckých křížů se čtvercovými středy. Tyto čtvercové desky nesou centrální motivy celého stropu. Jsou na nich vyobrazeny bohaté figurální kompozice. Náměty jsou inspirované historií starověkého Říma. Na každé desce je vysvětlující nápis v německém jazyce.

Významné jsou také rhomboidní (kosočtverečné) čtyřúhelníky, které jsou umístěné mezi kruhovými poli. Na tyto části byly namalovány alegorie věd umění a ctností. Pod každým znázorněním nalezneme latinský nápis vysvětlující daný motiv, například Musica, Geometria, Gramatica, ad.

Významově nejnižší řád malby mají výseče uvnitř kruhů. Jejich funkce je hlavně ozdobná a jedná se o ornamentiku vyššího řádu. To znamená, že strop zdobí květinové, zvířecí nebo i figurální ornamenty. A na závěr stojí za zmínku, že součástí stropu je také erb Jindřicha z Valdštejna.

Dnes jste se podrobně dozvěděli o technických parametrech stropu a také o tom, z jakých částí se skládá. Minule jste se mohli naopak dočíst něco o historii dobrovického stropu. Proto se příště spolu s námi podíváte na trochu „lehčí“ téma. Sledujte nás a už za týden zveřejníme první příběh ze starověkého Říma, který sám strop vypráví!

Nákres dobrovického stropu z tanečního sálu na Švihově

Poznámky v plánech k úpravám vkládaného stropu

1. Historie zámku Dobrovice a vznik renesančních stropů

V dnešním a zároveň prvním díle online seriálu o dobrovickém stropu se dozvíte o historii zámku Dobrovice. A také o tom, kdo nechal vytvořit soubor kazetových stropů.

Roku 1551 Anna z Vartenberka odkoupila panství v Dobrovici od Budovců z Budova. V roce 1558 se provdala za svého druhého manžela Jindřicha z Valdštejna, kterému panství předala. Jindřich na Ferdinandu I. vymohl Dobrovici povýšení na město. Také se rozhodl přebudovat svou opevněnou tvrz na reprezentativní sídlo. Přestavba započala hned v roce 1558. Vznikl čtyřkřídlý renesanční zámek, který si i nadále zčásti zachovával pevnostní charakter. Ovšem úplná přestavba zámku byla dokončena až za Henyka z Valdštejna před rokem 1610.

Zámek Dobrovice 1822, Johann Venuto

Stavba zámku tedy probíhala postupně a spolu s ní vznikala i jeho výzdoba. Ta byla pravděpodobně zhotovena nám neznámým uměleckým cechem. Jedním z významných prvků výzdoby byly kazetové stropy, jejichž vznik se váže k roku 1581. Motivy jednotlivých stropů se od sebe lišily, ale všechny vycházely z Jindřichova náboženského přesvědčení a politických názorů. Kdo byl tedy Jindřich z Valdštejna?

Mnoho informací o Jindřichovi z Valdštejna se nedochovalo, ale ví se, že mu otec poskytl výborné vzdělání v duchu utrakvismu. Jeho studia probíhala v evangelických částech Německa a zjednodušeně řečeno tíhl k protestantismu. Během svého života se stal hejtmanem boleslavského kraje a radou komorního soudu, i když v mládí měl možnost se prosadit ve službách Habsburků. Nestalo se tak, protože Jindřich k tomuto rodu choval značné antipatie. Kromě kariéry se věnoval také své zálibě v literatuře, kterou zřejmě zdědil po svém otci, Vilémovi z Valdštejna na Štěpanicích.

Erb Jindřicha z Valdštejna

Veškeré informace o Jindřichově životě se zrcadlí právě v jeho kazetových stropech. V případě stropu, který se dnes nachází na Švihově, čerpal Jindřich jako vzdělaný a sečtělý muž při zadání objednávky z antiky. Malované čtvercové desky tedy představují výjevy z historie starověkého Říma, jak je sepsal antický historik Titus Livius. Zdůrazňují republikánskou svobodu Římanů a porážku královského rodu Tarquiniů i všech nepřátel Říma. Jednou z možných interpretací je, že se jedná o narážky na svobodu vyznání i osobní svobody evangelíků v Českých zemích a jejich odpor vůči vládnoucí přísně katolické monarchii Habsburků. Jestli tomu tak doopravdy je by nám dnes dokázal říct snad jen Jindřich z Valdštejna anebo jeho syn Henyk, za kterého byla výzdoba dobrovického zámku i jeho stropů dokončena.

Henyk, jehož matka byla až Jindřichova druhá žena Markéta z Lobkovic, navázal na svého otce.  Také věnoval svou pozornost literatuře. Na zámku zřídil tiskárnu, kde tiskl práci svou i jiných autorů. Vydal i spis, který byl neuctivý vůči Habsburkům, a v důsledku toho byl vyšetřován, skončil ve vězení, z něhož byl nakonec propuštěn, ale musel zaplatit vysokou pokutu. V roce 1623 zjistil, že mu má být zkonfiskován veškerý majetek, a proto se rozhodl vzít hotovost a i s manželkou se uchýlit do exilu v Drážďanech. Zde ještě v ten samý rok umírá. Zámek po jeho smrti nadále zůstává ve vlastnictví Valdštejnů.

Erby Jindřichových manželek - z leva erb Anny z Vartenberka a erb Markéty z Lobkovic

Dnes jste se dozvěděli část z historie zámku Dobrovice, o které se postupně dozvíte ještě více. Dalším tématem bylo zhotovení stropů, a proto se příště spolu s námi podíváte na to, jak takový kazetový strop vypadá a z jakých částí se skládá. Sledujte nás, už příští pátek zveřejníme druhou část našeho online seriálu!