Otázky a odpovědi průvodců pro průvodce
Stránka kanceláře pro uvádění průvodcovských příběhů a návštěvnických otázek na pravou míru! Máte nějaký podnět? Neváhejte a kontaktujte nás...
kategorie
- Nejčastější otázky návštěvníků
1. Je to původní?
2. Proč je každá střecha jiná?
3. Čím udržujete podlahy? - Otázky související se stavbou hradu a stavebními prvky
1. Vitráže, topení na hradě, výklenek u kaple, chrliče schodišťového křídla
2. Červená bašta – výklenek a tranfery omítek s nápisy
3. Hrázděná patra a odtokový systém se zaplavením nádvoří - Obecné otázky
- Otázky k historickým událostem
- Architektura hradu
- Držitelé hradu
- Nástěnné malby
- Příběhy předmětů
- Nejčastější otázky návštěvníků
Nejčastější otázky návštěvníků
Je to původní?
Takto položená otázka je ve své podstatě nesmyslná, protože každé období v dějinách hradu zde něco zanechalo. Aby otázka dávala smysl, měl by ji tazatel zpřesnit. Pokud není zpřesněná, dalo by se ukázat téměř na cokoli a lze tvrdit, že původní to je. Je tedy na průvodci, aby se zamyslel v souvislosti s předmětem či místem, jak to tazatel vlastně myslí...
Například původnost podlah. Víme, že téměř všechny podlahy jsou udělané při opravách ve 20. století. Je zřejmé, že podlahy v kapli, Červené baště a ve zbrojnici jsou o něco starší. Nelze to ale přesněji určit. V tomto smyslu vzhledem k výše uvedenému je možné říct, že například podlaha v kapli je původní.
Na srovnávacím obrázku je pohled do kaple na začátku a na kocni 20. století. Je vidět, že dříve bylo vybavení kaple velmi skromné. Ale dřevěné lavice k sezení jsou již instalovány. Nemáme informaci, odkud lavice pocházejí, ale při bližším zkoumání je jasné, že nebyly původně ve švihovské hradní kapli. Naopak o církevních otcích říkáme, že jsou z původního vybavení kaple, ale dříve vystaveny nebyly. A pak se v tom vyznejte...
Proč je každá střecha jiná?
Ve střechách se dá nahlédnout do historie, především vývoje památkové péče. Již někdy na přelomu 19. a 20. století byly postupně zbídačené šindelové střechy opravovány pomocí cihelných tašek. K tomuto stavu se postupně vracíme při opravách (jižní palác, kaple, schodišťové křídlo). Dnešní přístup památkové péče je konzervativní – spíše zachovává, co nejméně zasahuje nebo mění.
Střecha na věži zůstala šindelová, v průběhu 20. století došlo k opravám nárožních bašt a věže u špýcharu. Zastřešení (např. u Bílé bašty úplně nové) bylo zvoleno zřejmě v inspiraci věží. Tvar těchto střech byl dán myšlenkou jakési „regotizace“ hradu – ještě v průběhu 90. let 20. století doutnala myšlenka zvyšování všech krovů a pokrytí prejzovou krytinou. K tomu částečně došlo u špýcharu, ale po roce 2000 bylo od záměru upuštěno a již z třetiny hotový špýchar byl navrácen zpět do stavu „klasicistní“ stodoly. Severní palác byl v tomto období zakryt tvarovkou připomínající prejzovou krytinu, ovšem bez zvyšování krovu. O to podivněji to působí. Přístup památkové péče v tomto období byl částečně puristický – snažil se více očistit hrad do jeho pozdně gotické podoby i za cenu nemalých změn.
Dnes z toho máme takovou míchaninu a můžeme se dohadovat, co je lepší nebo horší. Každý má svůj pohled. Uzavřít to lze tak, že právě rozmanitost a zanechání stop minulosti máme na památkách tak rádi, protože je tvoří jedinečné a přitažlivé.
Čím udržujete podlahy?
Cihelné podlahy byly napušteny hydrovoskem. Nyní jsou (lze říci již po desítky let) dvakrát týdně leštěny nejobyčejnější lešticí pastou na parkety a kamenné podlahy. Technologie ze začátku 20. století.
Když se lidé ptají, jak to mají udělat na chalupě, aby to měli taky takové, můžete je odkázat na nějaké přípravky volně v prodeji. Nebo na radu nějakého odborníka. Obávám se, že leštit dvakrát týdně podlahy nebudou. A když, nebude to asi úplně vhodné do stále obývaného prostředí...
Vitráže instalované v oknech nejsou zřejmě původní ze Švihova. Podle útržků zpráv by mohly být z jednoho paláce v Praze. Instalovány zde byly po restaurování při opravách Břetislava Štorma (okna a dveře jsou jeho návrhem). Více zpráv nemáme.
Po topení se na hradě nedochovalo množství stop. Dílem je to dáno pracemi při opravách, ze kterých bohužel nemáme dokumentaci. Vzhledem k historickým okolnostem a množstvím nálezů zbytků kachlů lze usoudit, že byl hrad vytápěn pomocí kachlových kamen. Kde byly a kde nebyly instalovány však dnes nelze říci. Jediným dochovaným důkazem přítomnosti kachlových kamen lze najít v dosud neopraveném sále druhého patra severního paláce.
Současný výklenek u kaple je patrně pozůstatkem původního pavlačového systému komunikací, který byl na vnitřním nádvoří před stavbou schodišťového křídla a přepatrováním paláců v souvislosti s vložením klenutých stropů. Výklenek by dnes ústil v dámské ložinici a zazděný otovor je tam také patrný, když je odstraněn nástěnný koberec. K systému pavlačí viz část o odtokovém systému.
Schodišťové křídlo je nejmladší stavbou na hradě. Zřejmě zde byl použit princip atikové střechy. Při pohledu zvenku nemělo být vidět zastřešení, proto se obestavělo zdí (atikou). Tento princip je hojně využit o renesančních městských domů, které v městské zástavbě vypadají o patro vyšší, i když nejsou. Druhou variantou, zřejmě méně pravděpodobnou, je terasa nad tzv. Půtovou ložnicí. V každém případě bylo nutné prostor za zdí odvodňovat a k tomu sloužily dochované chrliče. Dnes působí trošku nelogicky, protože je objekt zastřešen. Zastřešení je ovšem mladší, což je vidět i dostavbou zdi pod střechou nad prostorem druhé brány při pohledu z pavlánu.
Výklenek u pěstního souboje je bývalá střílna. Proč se dochovala v tomto stavu nevíme. Běžně bývají takto střílny zazděné i z vnitřní části. Je možné, že byla střílna odkryta v mladší době.
Druhý výklenek, za zásuvbou, je zazděný vstupní otvor z prostoru dnešního parkánu severního paláce.
Do levého okenního otvoru byly roku 1963 umístěny transfery omítek z prostoru špalet oken před Červenou baštou. Cituji: „Vedle renesančních latinských textů josu na okrajích rudkou psané nápisy a primitivní kresby.“ Přepis textu je níže. O překlad se pokuste...
Omnia nova placent
Cuncta inveterata vilescunt
Omnia tempus habet
Quisquis habet numos felici navigat aura
Fortunamque suo temperat arbitrio -
Parva loquor quid vis numis prebentib....
Eveniit clausu possidet arca Jovem.
Nullus amor ....
Qui libet est tantus munera o....
Otázka autora zmíněných primitivních malůvek je otazník. Není důvod se domnívat, že jde o malůvky šlechtických dětí. Tuto informaci zde slyším poprvé. Nepoužívejte ji...
O hrázděných patrech lze uvažovat pouze na základě ikonografických zdrojů a v malé části ze zbytků dochovaných na věži a v prostoru půdy obytného stavení. Nástěnná malba v kapli a rytina od Willenberga ukazují hrad v podobě s hrázděnými patry a spoustou věžiček. Je otázkou, zda zachycují reálný stav, zamýšlený stav nebo byly nějakým způsobem dotvořeny. Pokud ano, zřejmě ne mnoho. Předpokládáme, že hrázděné patro měly oba paláce, kaple i věž. Ve věži se dochovalo i několik zbytků - současné krakorce pod střechou byly součástí tohoto patra, dubová trámová konstrukce v dnešním nejvyšším patře věže nesla toto hrázděné patro, na zdech na dnešní půdě jsou zachovány některé kapsy, do kterých zasahovala původní konstrukce hrázděného patra.
Hrázdění zanikalo postupně, z velké části patrně nedostatečnou údržbou v době, kdy již hrad neplnil svou funkci šlechtického sídla. Částečně byl hrad také pobořen po roce 1648, zejména pokud jde o vnější opevnění, které mělo zřejmě také hrázděné patro.
Současný odtokový systém z vnitřního nádvoří je mladšího data. Vsakovací jímka pod věží, do které je dnes voda svedena, je zřejmě dodatečně vyhloubena po změnách souvisejících se zasypáním vodních příkopů kolem hradního jádra.
Možnost zaplavení vnitřního nádvoří pomocí stavidel působí trošku úsměvně, když se nad tím zamyslíte. K čemu by takové zařízení sloužilo, když se do hradu vstupuje druhou bránou v úrovni zvýšeného přízemí nebo spíše prvního nadzemního podlaží? Informaci lze považovat spíše za romantickou zkratku.
Leda že by mohla nějak souviset se starším obdobím hradu, kdy nestálo schodišťové křídlo. Celý hrad byl o patro nižší – úroveň dnešních sklepů se zdá býti původním přízemím. V odtokové šachtě vpravo za bedněním bylo dokonce objeveno nároží jakéhosi vstupu do prostordu dnešního parkánového nádvoří před Červenou baštou (dnes zasypáno). V té době byly komunikace řešeny pomocí dřevěných pavlačí (viz zmínka výše) – nejlépe je vidět linie zazdívek po trámech se zazděným dveřním otvorem (dřevěný práh) na jižním paláci u schodiště do vnitřního nádvoří. Tedy možná, pokud dřív byl přístup do hradu v nižší úrovni a dřevěné schodiště do paláce bylo možné například strhnout, je možné uvažovat o zaplavení tohoto prostoru jako součásti obranných aktivit proti útočníkům.