Dido zakládá Karthágo

Jaké příběhy dobrovický strop vypráví? Je jich mnoho a v průběhu tohoto roku se postupně všechny dozvíte. A už v dnešním díle našeho online seriálu se dočtete o tom, jak bylo založeno starověké město Karthágo.

Pověst o založení Karthága vypráví o královně Dido. Byla to sestra foinického krále Pygmalióna, který chtěl veškeré bohatství pro sebe, a proto zavraždil jejího manžela Sychaea, jež byl velice zámožný. Dido se stihla zachránit a uprchla i s poklady svého muže z města Tyru do Afriky. Za poklady, které s sebou vzala, se rozhodla koupit od libyjského krále Jarba půdu, na které by mohla založit své vlastní království. Libyjský král se ovšem rozhodl jí prodat takový kus půdy, kterou by ohraničila jedna volská kůže. Dido souhlasila a chytře nechala volskou kůži rozřezat na velice tenký řemínek, jímž ohraničila dostatečně velký prostor pro založení nového města. A tak vzniklo punské Karthágo.

Dido zakládá Karthágo, současný vzhled desky

Tento příběh není jediný, který se o Dido vypráví. Podle jiné pověsti u břehů její země přistál Aeneas, hrdina z Trójské války, který bojoval na straně Trójanů. Hledal útočiště po tom, co ho a jeho muže na moři zastihla velká bouře. Královna Dido ho přivítala ve svém domě a brzy se do sebe zamilovali. Bohové ovšem Aeneovi určili jiný osud – měl odplout do Itálie, kde měl založit město, které čekala velká sláva. Aeneas se rozhodl poslechnout vůli nejvyššího boha a odplul z Karthága. Zhrzená královna Dido nechala postavit hranici a po jejím vzplanutí na ni vstoupila, vrazila si Aeneův meč do hrudi a zemřela.

Aeneas naplnil svůj osud, odplul do Itálie, kde založil město, ze kterého později vzešel Řím. Ovšem antičtí spisovatelé se neshodnou na tom, kdo město Řím založil či jak získalo své věhlasné jméno. Někteří tvrdí, že Trójané, kteří přežili válku, už se po všech válečných útrapách chtěli někde usadit a na místo u řeky Tibery je navedla moudrá žena jménem Róma. Další verze vypráví, že město založil Romanus, syn Odysseův a Kirčin. Jiní jsou přesvědčeni, že jméno městu dal Rómis, vládce Latinů, který vyhnal Etrusky, kteří přišli z Thésálie do Lýdie a z Lýdie do Itálie. Existuje mnoho dalších verzí příběhů o vzniku Říma, ovšem nejznámější a nejproslulejší je pověst o založení Říma Romulem a Remem.

A právě o Romulovi a Removi bude jeden z dalších příběhů. Ale v příštím díle našeho online seriálu odbočíme a znovu se podíváme zpět do minulosti dobrovického stropu. A také zjistíme, jak to dopadlo se zámkem Dobrovice.

Dido zakládá Karthágo, fotografie z 50. let 20. století

Narození Romula a Rema

Je zde další páteční díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově. Dnes si spolu s námi připomenete jednu z nejznámějších legend starého Říma. Je to příběh o dvou bratrů, Romula a Rema, kteří jsou tradičně považováni za zakladatele tohoto starověkého města.

Příběh o Romulovi a Removi začal dávno před jejich narozením u jejich předků Numitora a Amulia. Ti byli královskými bratry, jejich předkem měl být údajně Aeneas (s ním jste se setkali v příběhu o královně Dido). Podle otcovy vůle a práva staršího měla královská moc připadnout Numitorovi. Amulius se ovšem vlády ujal násilím a své zločiny završil vyvražděním mužského potomstva svého bratra. Numitorově dceři Ree Silvii určil osud vestálky, aby složila slib čistoty a neporodila žádné potomky.

Narození Romula a Rema, současný vzhled desky

Přes to všechno se narodili dva chlapečci. Rea Silvia byla totiž znásilněna a porodila dvojčata. Za otce svých dětí prohlásila boha Marta. Lidé a ani bohové nedokázali kněžku uchránit před Amuliovým hněvem. Král jí uvěznil a její syny poručil vhodit do řeky. Chlapci byli položeni v košíku do Tibery. Řeka se rozvodnila a vylila na břehy, kam zanesla i koš. Do stejných míst se přišla napít vlčice, která zaslechla dětský pláč. Našla děti a také je nakrmila. Nakonec chlapce nalezl pastýř Faustulus. Odnesl je a svěřil do péče své manželce Larentii. Spolu je pojmenovali Romulus a Remus.

Když bratři vyrostli a zesílili, naučili se lovit zvěř. Časem ale začali napadat loupeživé lapky a jejich kořist rozdělovali zpět mezi pastýře. Loupežníci na ně zanevřeli a chtěli se jim pomstít. Připravili lest, při které zajali Rema. Dovedli ho k Numitorovi, který ho měl soudit. Numitorus zjistil, že Remus má bratra, dvojče. Netrvalo dlouho a zjistil pravdu, že se jedná o jeho dva ztracené vnuky. Společně pak zabili samozvaného tyrana Amulia.

Narození Romula a Rema, fotografie z roku 1953

Romulus a Remus uznali Numitoria jako právoplatného krále ve městě Albě. Ovšem i oni chtěli vládnout, a proto odešli založit vlastní město. Ale kdo město pojmenuje? A kdo mu bude vládnout? Vznikl spor, který nebylo možné rozhodnout právem staršího, a tak se bratři rozhodli, že se podvolí vůli bohů. Znamení, která zpozorovali, nebyla jednoznačná a oba bratři byli tak rozhněvaní, až jejich spor vyvrcholil zabitím Rema.

Je známá ale i jiná verze příběhu, kdy Romulus vybudoval opevnění, které jeho bratr výsměšně přeskočil. Rozhněvaný Romulus ho za to zabil se slovy: „Takto ať v budoucnu zahyne každý, kdokoli přeskočí moje hradby!“ Romulus se tak zmocnil vlády nad městem a podle něj bylo město nazváno Roma, tedy Řím.

Dnes jste si oprášili znalosti ze školních hodin dějepisu, ale už v příštím díle se opět vrátíme zpět do historie stropů. Tentokrát zavítáme na Švihov, abychom se konečně dozvěděli, proč hrad potřeboval nový strop. A jak se to událo, zjistíte už příští pátek!

Předloha motivu Narození Romula a Rema

Korunovace Numy Pompilia

Poslední příběh z kazet vyprávěl známou legendu o bratrech Romulovi a Removi. Ti se podle pověstí stali zakladateli Říma. Dnešní příběh nám přináší události po Romulově smrti, kdy byl korunován nový král Numa Pompilius. Dozvíte se, jak moc se tento panovník lišil od svého slavného předchůdce.

Po Romulově smrti si lid volil nového římského krále. Romulovým nástupcem se stal vzdělaný a vážený muž Numa Pompilius. Byl jednohlasně zvolen lidem za římského krále. Také ale chtěl, aby mu i bohové seslali znamení, které by stvrdilo jeho postavení krále, stejně jako tomu bylo u Romula.

Korunovace Numy Pompilia

Numa tedy vyšel i s kněžím na posvátné místo. Zde se duchovní modlil k bohům a žádal o určitá znamení, která by potvrdila postavení nového krále. Bohové vyslyšeli prosby a rozhodli se dát najevo svou vůli. Seslali znamení a Numa Pompilius získal svou moc. Byl znalý lidských a božských práv, k vládě ve své zemi přistupoval oproti Romulovi rozdílně. Rozhodl se Řím, město založené mocí a zbraněmi, znovu založit ještě právem, mravy a zákony. Posílil náboženský kult ve své zemi. Římané mu přičetli vybudování veškerého sakrálního zázemí, kulty bohů, založení kněžských i řemeslnických sborů a také tvorbu zákonů, jež jsou rovněž božského původu.

A tak se ukázalo, že dva králové po sobě povznesli obec, každý jinými prostředky. Řím vzkvétal pod vládou Romulovou, který Řím budoval pomocí válečných prostředků. Ale stejně tak město dosáhlo věhlasu i za vlády Numa Pompilia, který se rozhodl lidem ukázat život v míru.

Korunovace Numy Pompilia, fotografie z roku 1953

V dalším díle se vrátíme ke stropu jako k celku. Dozvíte se, jak probíhalo restaurování stropu v 50. letech 20. století po převozu na hrad ze sýpky v Bělé pod Bezdězem. A jaká úskalí čekala na akademickou malířku Miladu Zbíralovou, která se restaurování ujala. To vše už za týden v našem online seriálu Dobrovický strop na Švihově!

Archivní záznam ke kazetě "Korunovace Numy Pompilia"

Horatius souzen za vraždu své sestry

Už je tu desátý díl našeho online seriálu Dobrovický strop na Švihově! Dnes se opět ponoříme do příběhů, které vypráví sám strop. Téma je zaměřeno na boj dvou rodů, Horatiů a Curiatiů. A také na události následující po jejich souboji.

V dobách při probíhajících bojích mezi Římany a Albany žili na obou stranách vojsk bratři, trojčata. Když boje neustávaly, shodly se obě strany, že se rozhodne soubojem mezi těmi bratry. Strana, která vyhraje, bude vládnout druhému národu v dobrotě a míru. Za Řím bojovali bratři z rodu Horatiů a za Albany nastoupili bratři rodu Curiatiů. Když souboj započal, dlouhou dobu měli navrch Curiatiové, kteří dva z bratrů Horatiů zabili. Poslední přeživší Horatius byl obklopen třemi protivníky. Kdyby se jim postavil rovnou, byl by poražen. Proto začal utíkat. Byl to taktický manévr. Curiatiové ho totiž nedostihli najednou, ale postupně, a s tím on počítal. Zabil jednoho po druhém. Řím slavil vítězství.

Při návratu domů si s sebou poslední z bratrů Horatiů nesl zbroj mrtvých protivníků. Když mu vyšla naproti jeho sestra a uviděla jednu ze zbrojí s pláštěm, který sama zhotovila, začala naříkat. Jedním ze zabitých Curiatiů byl její snoubenec. Horatius se rozlítil, vytáhl meč a probodl svou sestru. Při tom nad umírající pronesl: „Jdi pryč odtud se svou nevčasnou láskou ke snoubenci, ty, která jsi zapomněla na své mrtvé bratry i na toho živého, ty, která jsi zapomněla na vlast. Tak nechť zajde každá Římanka, která bude truchlit nad nepřítelem.“

Horatius souzen za vraždu své sestry

Vina Publia Horatia byla zmírněna jeho výhrou nad Albany, přesto byl přiveden před soud. Král nechtěl sám rozhodovat o tak choulostivém případu, který u lidu vzbuzoval tolik nevole. Proto ustanovil dvojici soudců, kteří měli v případu rozhodnout. Rozsudek zněl – vinen. Horatius se odvolal, a tak byl svolán sněm lidu. Horatiův otec přesvědčoval lid o tom, že jeho syn jednal správně. Kdyby tomu tak nebylo, tak on sám by proti němu zakročil podle práva otce vůči synovi. Připomínal, že jeho syn je dovedl k vítězství a jeho čin by měl být oslavován. Sněm lidu Publia Horatia osvobodil, ale spíše z dojetí, než podle práva. Přesto byl potrestán alespoň symbolicky. Se zakrytou hlavou se musel postavit pod dřevěný trám na místě, kde jeho sestra padla mrtvá.

Dnešní část online seriálu Dobrovický strop na Švihově je u konce. Ale těšit se můžete už teď na příští pátek, kdy vyjde další díl. A o čem bude? Navážeme druhým slibovaným příběhem z kazet. Tentokrát se dozvíte, za co byl Mettius roztrhán koňmi. Sledujte nás a už za týden se dozvíte víc!

Horatius souzen za vraždu své sestry, fotografie z roku 1953

Mettius za zradu roztrhán koňmi

Další díl našeho online seriálu je zde a přináší již pátý příběh z kazet. Dnes se dozvíte, čím se provinil Mettius Fufetius, že si vysloužil trest v podobě roztrhání koňmi. Tento příběh si už teď můžete přečíst níže v seriálu Dobrovický strop na Švihově.

Mettius za zradu roztrhán koňmi

Po boji Horatiů a Curiatiů netrval mír mezi Římany a Albany moc dlouho. Diktátor vládnoucí Albanům, Mettius, začal podněcovat v lidech touhu po válce, protože již tak byli nespokojeni, že osud celého národa byl vložen do rukou tří bratrů Curiatiů. Oficiálně byl Mettius spojencem Říma, ale navedl občany města Fideny ke spojení s městem Veje. Obě tato města byla konkurenty Římu a společně na město mohla zaútočit.

Válka opravdu vypukla, ale Mettius se záměrně postavil na blízký pahorek mezi vojska Fideňanů a Římanů. Vše tak mohl sledovat a během bojů se přidat k těm, kteří budou vítězit. První si podivného chování Mettia povšimli Římané. Římský král Tullus v tu chvíli zachoval klid. Svým vojákům sdělil, že Albanům nařídil Fideňany napadnout z týlu. Vojska svému králi věřila, zuřivě se bila a vyhrála.

Druhý den Tullus Mettia před všemi odhalil a označil ho za zrádce. Stejně tak jako byla jeho věrnost rozpolcena na několik částí, mělo i jeho tělo být roztrháno koňmi na několik kusů. A tak se i stalo. Mettius byl uvázán za končetiny mezi koňská spřežení a roztrhán na kusy. Na to pak římský král Tullus nechal zbourat město Alba Longa.

Další díl se vrátí k historii stropu, ale už ne tak vzdálené. Spolu s námi jste se již dozvěděli víc o záchraně a opravách stropu v 50. letech 20 století. Příště zjistíte, že to nebylo jediné restaurování. Další totiž započalo v 90. letech minulého století. A už příští pátek se dozvíte víc!

Mettius za zradu roztrhán koňmi, fotografie z roku 1953

Smrt Lukrecie

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Smrt Lukrecie. Poznáte historii jedné ctnostné ženy a jejího smutného konce.

Během vojenského tažení v Ardei si mladíci v táboře krátili čas pitím. Když byli značně posilněni alkoholem, začali diskutovat o svých ženách. Jeden se vytahoval před druhým o ctnostech své ženy. Nakonec se rozhodli odjet společně do svých domovů zjistit, která z žen je tou nejctnostnější. Všechny ženy trávily čas na banketu se svými přítelkyněmi až na jedinou. Lukrecie, žena Collantia Tarquinia, seděla v komnatách mezi služebnými a předla vlnu. Přivítala svého muže i neočekávané hosty. Bezesporu se stala tou nejctnostnější z žen. Té noci šli všichni poklidně spát a ráno opět odjeli.

Smrt Lukrecie, stav desky v roce 1953

Sextus Tarquinius, královský syn, se rozhodl Lukrecii zneužít. Proto se vrátil do Collantiova domu, bez jeho vědomí a pouze s jedním průvodcem. Lukrecia hosty přivítala, pohostila a ubytovala. V noci se Sextus vydal k ní do ložnice i s mečem. Vyhrožoval Lukrecii smrtí, pokud nebude potichu. Pak ji prosil a sliboval vše možné, ale ona se k nevěře nenechala přesvědčit. Nakonec jí Sextus vyhrožoval, že ji probodne, vedle ní položí mrtvého otroka a ona bude nalezena jako ta, která byla zabita při smilnění. Lukrecie se mu pod touto pohrůžkou vydala a Sextus vítězně odešel.

Lukrecii celá situace tížila. Svolala svého muže, otce a jejich nejbližší přítele, aby se za ní neodkladně dostavili. Když se u ní všichni čtyři sešli, zpravila je o událostech, které se odehrály. Nechala je přísahat, že se pomstí cizoložníkovi, tedy Sextovi Tarquiniovi, za takové příkoří. Přísahali. Ona pak vzala nůž a vrazila si ho do srdce. Její muž i otec s nářkem naposled volali její jméno.

Smrt Lukrecie

Muži cítili žal nad ztrátou Lukrecie. Rozzlobili se, vynesli její bezvládné tělo na tržiště a sdělili lidem, co se stalo. Začal převrat. Lidé chtěli svrhnout královský trůn. Král chtěl uklidnit rozvášněný dav, ale když přijel z tábora, brány Říma mu zůstaly zavřené. Byl i se svou rodinou vyhoštěn. Sextus Tarquinius byl v exilu zavražděn. Traduje se, že tyto události vedly ke vzniku republiky, do jejíhož čela byli zvoleni dva konzulové, Tarquinius Conllatinus, Lukréciin manžel a jeho přítel Lucius Junius Brutus, jehož odvaha vedla k pomstění její smrti.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Poprava zrádců Tarquiniových

Na Velký pátek vychází další díl našeho online seriálu. Dnes se dočtete o tom, jak se rod Tarquiniů pokusil o znovupřevzetí moci. A jak byli všichni ti, kteří jim pomáhali potrestáni.

Tento příběh přímo navazuje na ten předchozí. Řím měl tedy dva konzuly, Lucia Tarquinia Collatina a jeho přítele Lucia Junia Bruta. Ovšem Lucius Tarquinius byl spojen s královským rodem. Jeho jméno nevzbuzovalo mezi lidmi důvěru. Naopak podporovalo strach ze znovu nastolení nesvobody. Proto ho Brutus vyzval, aby v přátelství opustil svou pozici a odešel z Říma. Zaručil mu, že si může veškerý svůj majetek odnést s sebou. Lucius souhlasil, odstoupil a v míru opustil město. Senát se dále usnesl na tom, že by Řím měli opustit všichni Tarquiniové. Brutus očekával, že to u královského rodu vzbudí nevoli a že by mohla vypuknout válka.

Jednoho dne dorazili do Říma poslové Tarquiniů, kteří žádali o vydání královského majetku. Senát zasedl k projednání. Vydat či nevydat? Když majetek nevydají, budou mít Tarquiniové důvod k napadení města. Když ho vydají, budou mít k útoku prostředky. Mezitím, co senát rokoval, poslové obcházeli mladé muže. Ti, kteří prokázali, že si přejí návrat králů, byli zasvěceni do tajných plánů, jak v noci vpustit členy královské rodiny do města. Jedni z prvních, kdo se přidali, byli Vitelliové. Ti k sobě přibrali i Tiberia a Tita, syny konzula Bruta.

V předvečer návratů poslů ke svým pánům všichni večeřeli v domě Vitelliů. Stoupenci Tarquiniů zde horlivě domlouvali podrobnosti plánu. Vše vyslechl jeden z otroků. Čekal, až budou poslům vydány spisy, které dokážou zradu všech zúčastněných. Potom běžel se zprávou o zradě ke konzulům. Ti, aniž by vyvolali pozdvižení, zadrželi povstalce a zajistili usvědčující důkazy.

Poprava zrádců Tarquiniových

Po těchto událostech senát znovu projednával vydání majetku Tarquiniům. Plni rozhořčení rozhodli majetek nevydat a zakázali ho zkonfiskovat pro státní kasu. Bylo rozhodnuto, že to lid vyplení majetek králů. Území patřící Tarquiniům, ležící vedle Říma, bylo zasvěceno bohu Martovi a stalo se známým Martovým polem.  Poté následoval soud se zrádci. Ten musel vést konzul Brutus, který nerozhodoval pouze o popravě zrádců, ale také o popravě vlastních synů. Viníci byli zmrskáni a nakonec sťati sekerou.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Mucius Scaevola klade ruku do ohně

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Mucius Scaevola klade ruku do ohně. Je to příběh o vraždě a zároveň neobyčejné osobní síle.

Na popud pokořených Tarquiniovců začal etruský král Porsena obléhat město Řím. Obyvatelé města se nechtěli vzdát. Jeden z římských občanů, Gaius Mucius, vnikl do nepřátelského tábora s plánem zavraždit krále. Když do nepřátelského tábora dorazil, držel se v zástupu lidí poblíž králova stanoviště. Na tomto místě a v daný čas byl vojákům vydáván žold. Vedle panovníka seděl písař, který měl skoro stejný šat jako jeho vládce. Mucius si proto nebyl jistý, který z těch dvou mužů je král. Nechtěl se ptát ostatních vojáků, aby se neprozradil. A proto to pouze odhadl.

Rozhodl však špatně a zabil králova písaře. Dal se na útěk, ale vojáci ho dostihli a přivlekli zpět před krále. Hrozil mu děsivý osud, přesto ve svém okolí vzbuzoval víc strachu, než ho sám pociťoval. Mucius promluvil ke králi: „Jsem občan římský, mé jméno je Gaius Mucius. Přál jsem si jako nepřítel zabít nepřítele a nemám méně odvahy k smrti, než jsem měl k vraždě. Je chloubou Římanů hrdinsky jednat i hrdinsky trpět. A nejsem sám, kdo chová proti tobě tento záměr. Za mnou je jich celá řada, kteří touží po téže slávě. Připrav se, chce-li se ti, na toto nebezpečí, aby ses hodinu co hodinu potýkal o svou hlavu a měl v předsíni královského stanu pořád nepřítele s mečem v ruce. Takovou ti my, mládež římská, vyhlašujeme válku! Nemusíš se obávat ani vojska, ani boje. Rozhodovat se bude pouze mezi tebou samým a jedním z nás!“

Král byl rozlícený hněvem, ale také strachem. Nechal kolem Mucia rozdělat oheň. Chtěl ho mučit, dokud mu neprozradí, co myslí svými výhružkami. Mucius reagoval naprosto klidně: „Nuže, přesvědč se sám, jak nepatrnou cenu má tělo pro ty, kteří upírají zrak na velikou slávu!“ A s těmito slovy vložil svou pravici do ohniště. Držel svou ruku v ohni a zároveň vypadal, jako by v dané chvíli nepociťoval žádnou bolest.

Mucius Scaevola klade ruku do ohně

Král byl naprosto ohromený a dal příkaz, aby Mucia odvedli od ohně. Tentokrát promluvil on k Muciovi: „Odejdi, ano, odejdi, neboť ses dopustil většího nepřátelského činu proti sobě samému než proti mně. Provolal bych zdar tvé statečnosti, kdyby tato statečnost sloužila k ochraně mé vlasti. Nepoužiji proti tobě práva válečného a propouštím tě bez úhony, bez ublížení.“ Mucia toto královské rozhodnutí natolik překvapilo, že králi přiznal, že skupinu římské mládeže tvoří tři sta mužů. A ti budou postupně přicházet, aby se krále pokusili zabít. Tato zjištění spolu s předchozími událostmi etruským králem natolik otřásly, že byl sjednán mír a on odtáhl pryč. Za hrdinské činy se Muciovi začalo říkat Scaevola neboli Levička či Levák.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Mucius Scaevola klade ruku do ohně, fotografie 1953

Marcius obléhá Řím

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Marcius obléhá Řím. Je to příběh o vztahu ke státu a naproti tomu k rodině.

Národ Volsků cítil nenávist vůči Římu a toho využil Attius Tullius. Na jeho popud se Volskové rozhodli na Řím zaútočit. Za své vůdce si do války zvolili právě Attia Tullia a římského vyhnance Gnaea Marcia, do kterého Volskové vkládali velké naděje. A věděli proč. Byl to totiž velice schopný vojenský vůdce.

Marcius obléhá Řím

Nejdříve dobyl území, která ležela mimo Řím, a navrátil je Volskům. A následně se vydal k městu, které začal obléhat. Římskému lidu začala docházet odvaha a odhodlání. Senát se proto rozhodl vyslat posly a vyjednávat s Marciusem o míru. Ten ale chtěl Římanům ukázat, že přes jeho vyhnání z města neztratil svou hrdost. Vzkázal senátu, že mír nastane až tehdy, když se Řím vzdá zabraných území a navrátí je Volskům. Další posly už nepřijal, ani když se za ním vydali kněží.

Marcius obléhá Řím, fotografie 1953

Když bylo nejhůře, shromáždily se římské ženy, mezi nimi byla i Marciova matka a žena spolu s jeho syny. Když došly až do tábora Volsků, ani je nechtěl přijmout. Někdo však zvolal, že se mezi ženami nachází i jeho matka s manželkou a syny. Marcius vyskočil a běžel obejmout svou matku. Ta ho zastavila. Rozzlobeně se na něj rozkřikla. Sdělila mu, ať si rozmyslí, jestli je nepřítelem nebo synem a ona zajatkyní či milující matkou. Hájila Řím a až v té chvíli se nechal vojevůdce obměkčit. Rozloučil se s matkou, ženou i syny. Poslal je domů, vyslyšel nářek žen a odtáhl se svým vojskem pryč.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou

Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou. Je to příběh o respektu a úctě vůči ostatním lidem.

Scipio byl významný římský politik a vojevůdce. Během druhé punské války obsadil jedno z hispánských měst. K zajatcům se choval tak vstřícně, že dokázal vytvořit pozitivní obrázek Římanů dobyvatelů. Lidé o něm následně hlásali, že dobývá města zbraněmi, ale také laskavostí a štědrostí.

Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou

To vše dokazuje jedna událost právě v Hispánii. Scipiovi muži mu přivedli nádhernou dívku jako válečnou kořist. Byla tak krásná, že kudy prošla, tam se za ní každý otáčel. Scipio jí byl okouzlen. Ovšem zjistil, že je již zasnoubená s jiným mužem, jménem Allucius. Nechal ho i její rodiče okamžitě povolat. Rodina přinesla zlato na vykoupení dívky. Scipio ale žádné zlato nechtěl. Vydal dívku Alluciovi a ubezpečil ho, že se dívce nic nestalo. Její rodina byla tak vděčná, že prosila Scipia, aby přijal zlato jako dar. Po chvíli souhlasil, nechal si dary složit k nohám. Pak zavolal Allucia a vše mu věnoval zpět jako svatební dar. Jediné, co žádal, bylo, aby Allucius odcházel jako přítel Říma. A díky svému činu proslul Scipius pro svou šlechetnost.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!

Scipio se odmítá zasnoubit s cizinkou, fotografie z roku 1953

Hannibal vyjednává mír se Scipionem

A je to tu! Dnešní díl online seriálu Dobrovický strop na Švihově je poslední díl, který přináší další příběh z antického Říma. Toto vyprávění se jmenuje Hannibal vyjednává mír se Scipionem. Je to příběh o střetu dvou světových velmocí.

Po dobytí Hispánie se ke konci druhé punské války Scipio, v té době už zvolený konzul, vydal bojovat do Afriky. Zde byl opět úspěšný a vyhrál mnoho bitev. Postavení Karthága se zhoršilo. Bylo smluveno mírové vyjednávání, kterého se zúčastnil Scipio a Hannibal, vojevůdce Karthága. Hannibal, u kterého nevíme, jestli se schůze zúčastnil dobrovolně nebo na příkaz senátu, byl stejně proslulý a úspěšný jako římský velitel. Když došlo k jejich shledání, oba na sebe ohromeně hleděli.

Po chvíli začal svou řeč Hannibal. Nabídl mír s tím, že Karthágo opustí všechna evropská území. Scipio odmítl jeho návrh. Připomněl mu, že to Karthágiňané byli těmi, kdo nedokázali zachovat mír. Nedohodli se na mírových podmínkách a oba se vrátili ke svým vojskům s myšlenkou, že se schyluje k poslední bitvě. K bitvě dvou světových velmocí. A jak to dopadlo? Scipio dovedl Řím k vítězství a Karthágo už pro něj nepředstavovalo žádnou hrozbu.

Již příští pátek vyjde další díl našeho online seriálu. Dozvíte se více o restaurování stropu v 90. letech minulého století. Pro novinky sledujte náš facebook a instagram. A na našem webu za týden najdete další část o dobrovickém stropu. Čtěte s námi!